Please download to get full document.

View again

of 62
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.

Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Ústav teorie a praxe ošetřovatelství. Bakalářské studium ošetřovatelství ZÁVĚREČNÁ PRÁCE

Category:

Brochures

Publish on:

Views: 13 | Pages: 62

Extension: PDF | Download: 0

Share
Related documents
Description
Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Ústav teorie a praxe ošetřovatelství Bakalářské studium ošetřovatelství ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Vzdělávání zdravotních sester v Kanadě Education of Canadian Nurses
Transcript
Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Ústav teorie a praxe ošetřovatelství Bakalářské studium ošetřovatelství ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Vzdělávání zdravotních sester v Kanadě Education of Canadian Nurses 2007/2008 Monika Čajko Eibichtová Vedoucí práce: PhDr. Alena Mellanová, CSc. 2 ABSTRAKT Předkládaná práce vychází z autorčiných zkušeností s kanadským vzdělávacím systémem a následnou ošetřovatelskou praxí v této zemi. Seznamuje čtenáře se stručnou historií kanadského ošetřovatelství, s vývojem zdravotnického školství a se současnými ošetřovatelskými trendy. Podnětem k mé práci byla skutečnost, že mnohé rysy kanadského ošetřovatelství jsou podobné ošetřovatelství českému. Jedním z příkladů je transformace zdravotnického školství, která v obou zemích vyústila ve zvýšení požadavků na vzdělání zdravotních sester. Oproti České Republice však mají kanadské zdravotní sestry, které chtějí dosáhnout vyššího vzdělání při zaměstnání, mnohem větší možnosti. Hlavním záměrem této práce bylo tedy soustředit poznatky o současných trendech ve vzdělávání zdravotních sester v Kanadě při zaměstnání. Autorka se domnívá, že by některé z forem vzdělávání používané v Kanadě, mohly být použity při vzdělávání sester v naší republice. KLÍČOVÁ SLOVA: Historie ošetřovatelství v Kanadě. Kanadská národní asociace sester. Ošetřovatelská praxe a kategorie personálu. Cesta k registraci zdravotních sester v Kanadě. Nedostatek zdravotních sester v Kanadě. Vzdělávání v ošetřovatelství. Akreditace kanadských ošetřovatelských programů. Bakalářské a magisterské ošetřovatelské programy. Distanční vzdělávání. E-learning. 3 ABSTRACT This research paper is based on the author's experience within the Canadian nursing curriculum and subsequent nursing practice in Canada. It comprises a brief history of Canadian nursing, progress in nursing education and present trends within the nursing profession. The paper is based on the fact, that nursing in both countries, the Czech republic and Canada, share some common attributes. One of them is the transformation of nursing education in both countries, which has resulted in the increased demands on nursing education. However, compared to Canada, nurses in the Czech Republic have very few opportunities to achieve the higher education, especially when they are already employed. The main purpose of this paper is to examine information about contemporary trends in nursing distance education in Canada and the possible application of its use for the nursing education in the Czech Republic. KEY WORDS: History of Nursing Education in Canada. Canadian Nurses Association. Practice in Nursing and the Categories of Canadian Nurses. The Process of Nursing Registration in Canada. Nursing Shortage. Nursing Education. The Accreditation of Nursing Programs in Canada. The Bachelor and Master Education in Canada. Distant Education. E-learning. 4 Poděkování: Děkuji PhDr. Aleně Mellanové, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracovávání mé bakalářské práce. 5 Prohlášení: Prohlašuji, že předkládanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně. Vycházela jsem při tom ze svých znalostí, odborných konzultací a literatury uvedené v seznamu. V Praze dne 6 OBSAH ÚVOD 7 1 HISTORIE KANADSKÉHO OŠETŘOVATELSTVÍ Historie ošetřovatelství v Nové Francii a v Nové Anglii Spolek Viktoriánských sester Boj za profesionální status a lepší pracovní podmínky Sestry ošetřovatelky v armádě Psychiatrické sestry 17 2 KANADSKÁ ASOCIACE SESTER A SOUČASNÉ TRENDY V OŠETŘOVATELSTVÍ Ošetřovatelská praxe Bezpečnost pacientů a lidské zdroje ve zdravotnictví Ošetřovatelská informatika Ošetřovatelská praxe a kategorie personálu Cesta k registraci zdravotních sester v Kanadě Akreditace ošetřovatelských programů Vzdělávací programy v Kanadě 25 3 DISTANČNÍ FORMA STUDIA Univerzita Athabasca (AU) Bakalářský ošetřovatelský program Magisterský ošetřovatelský program Všeobecné podmínky pro distanční studium na AU Pět nejnavštěvovanějších programů na AU 54 ZÁVĚR 55 SLOVNÍK TERMÍNŮ 57 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK 58 SEZNAM LITERATURY 59 7 ÚVOD Zdravotnictví v mnohých státech světa prochází různými reformami. Vstup do Evropské unie v lednu 2004 inicioval reformu zdravotnictví také v České republice. Doposud proběhlo v našem zdravotnictví mnoho změn. Jejich cílem je vyrovnat se s výzvami 21. století a pokračovat v evropské tradici, která je založena na dostupnosti potřebné zdravotní péče pro všechny občany. Východiskem pro stávající reformu zdravotnictví jsou mezinárodní úmluvy, směrnice, deklarace a doporučení OSN, Světové zdravotnické organizace (WHO) a Rady Evropy. Uvedené dokumenty předznamenaly změny také v oblasti ošetřovatelství. Ministerstvo zdravotnictví vydalo zákon č. 96/2004 sb. o nelékařských zdravotnických povoláních, který podstatně zvyšuje požadavky na vzdělání všeobecných zdravotních sester. Možnost dosažení vyššího akademického vzdělání zvyšuje atraktivitu tohoto povolání a přibližuje jej tak ke standardu jiných vyspělých zemí. Jednou ze zemí, kde se toto povolání těší podstatně vyšší společenské prestiži, je Kanada. Jelikož jsem v této zemi měla možnost studovat a pracovat, rozhodla jsem se podat ucelený přehled o kanadském ošetřovatelském vzdělávání, včetně jeho historie. Historický kontext by měl čtenáři umožnit lépe pochopit současný stav kanadského ošetřovatelství. Hlavním záměrem mé práce je však prozkoumání aktuálních cílů a problematiky tohoto oboru, protože mnohé rysy kanadského ošetřovatelství jsou velmi podobné ošetřovatelství českému. Například obě země pociťují nedostatek zdravotních sester. V naší republice je to ale fenomén relativně nový, zatímco Kanada se s ním potýká již od konce 90. let. Dá se tedy předpokládat, že v této oblasti nasbírala řadu zkušeností, ze kterých může Česká republika čerpat. K nejpodstatnějším krokům, které Kanada za účelem řešení nedostatku sester podnikla, patří možnosti a formy dalšího vzdělávání sester při zaměstnání. Základem této strategie je poznání, že zpřístupnění vzdělání a poskytnutí možností dalšího vzdělávání, učiní toto povolání atraktivní nejen pro vystudované zdravotní sestry, ale také pro nové zájemce o tuto profesi. Možnost kariérního růstu je velice důležitým atributem každé profese a Kanada je v této oblasti velmi dobrým příkladem pro zdravotní sestry u nás. 8 Vzdělání je navíc klíčem k řešení mnoha dalších problémů, ať už v samotném oboru ošetřovatelství nebo ve zdravotnictví všeobecně. Tématu vzdělávání zdravotních sester je tedy věnována podstatná část této studie. 9 1 HISTORIE KANADSKÉHO OŠETŘOVATELSTVÍ Kanada leží v severní části Severní Ameriky a s rozlohou bezmála 10 miliónů kilometrů čtverečních je druhou největší zemí světa. Vzhledem ke své rozloze je velmi řídce osídlená statistiky sčítání lidu z roku 2006 uvádějí obyvatel. Pouze 5 % z celkového území této země je zastavěno městy a velkoměsty, která jsou z velké části soustředěna na jihu a ve kterých žije největší procento celé populace, 79 %. Oficiálními jazyky této země jsou angličtina, kterou hovoří 57,8 % obyvatel a francouzština, která je mateřských jazykem 22,1 % obyvatel. Kromě zmíněných oficiálních jazyků se zde hovoří více jak 200 neoficiálními jazyky, z čehož v poslední době vedou jazyky asiatské. Původní obyvatelé tvoří 3,8 % celkové populace (Statistics Canada, 2008). Z těchto faktů vyplývá, že je Kanada zemí multikulturní. V porovnání s ostatními vyspělými zeměmi se Kanada těší vysokému životnímu standardu, což se promítá do příznivých demografických dat. Například indikátor naděje na dožití při narození je 80,7 let (78,3 let pro muže a 82,9 let pro ženy) (Pan American Health Organization, 2007). Kanada je členem britského Společenství a oficiální hlavou státu je britská královna Elizabeth II. Královna jmenuje na základě doporučení premiéra svého zástupce, generálního guvernéra, který ji zastupuje v době její nepřítomnosti. V současné době je generální guvernérkou Kanady Michaëlle Jean. Hlavou federální vlády Kanady je premiér, kterého do funkce jmenuje generální guvernér se souhlasem sněmovny. Soudobým premiérem Kanady je Stephen Harper. Tato rozlehlá země je rozdělena do deseti provincií a tři teritoria, přičemž provincie se těší většímu stupni autonomie než teritoria. Obě uspořádání mají svůj vlastní jednokomorový parlament v čele s premiérem. Současným ministrem zdravotnictví je Tony Clement. Kanadský zdravotní systém zajišťuje svým občanům všeobecně dostupný a bezplatný přístup k nemocničním a lékařským službám a je založen na principech solidarity a ekvity (Health Canada, 2007). Federální ministerstvo zdravotnictví bylo v Kanadě založeno v roce 1919, původně jako odezva na chřipkovou epidemii. Také na půdě provincií se začala zavádět ministerstva 10 zdravotnictví, která nahradila předchozí zdravotnické úřady (health boards). Ve stejném čase začaly vznikat ošetřovatelské služby veřejného zdravotnictví (provincial publichealth nursing services), které se poprvé objevily již v roce 1916 v provincii Manitoba, a jejichž úlohou bylo pomáhat s imunizací a s programy zaměřenými na ochranu zdraví dětí. Federální ministerstvo zdravotnictví bylo v roce 1944 nahrazeno Národním ministerstvem zdraví a prosperity (the Department of National Health and Welfare), jehož název byl v roce 1993 změněn na zdravotnictví Kanady (Health Canada). V současnosti tato instituce zodpovídá za všeobecné záležitosti týkající se podpory a udržování zdraví Kanaďanů. Mezi jeho specifické úkoly patří výzkumná činnost v oblasti veřejného zdraví, prohlídky a lékařská péče o imigranty a námořníky, kontrolní činnost veřejných zdravotnických zařízeních, sběr a šíření informací týkajících se veřejného zdraví, zlepšení hygienických a průmyslových podmínek, regulace potravin a léků, zajištění bezpečnosti prostředí a zabezpečení chodu mnoha speciálních služeb pro původní obyvatele. Ministerstvo dohlíží na vládní jurisdikce ve všech oblastech zdravotní péče v Kanadě a vydává celonárodní standardy lékařské a ošetřovatelské péče etablované v kanadské Dohodě o zdraví (the Canada Health Act) (Hillmer, 2007). 1.1 Historie ošetřovatelství v Nové Francii a v Nové Anglii Nová Francie Již před příchodem prvních Evropanů měli původní obyvatelé tohoto kontinentu značné ošetřovatelské a léčebné dovednosti. Nicméně, za první osobu, která poskytovala ošetřovatelskou péči nemocným na místě, dnes známém jako Kanada, je často označována Marie Rollet Hébert. Byla ženou lékaře a lékárníka Louise Héberta, kterému při jeho práci pomáhala. Manželé přijeli do města Québec z Francie v roce O 22 let později, v roce 1639, přijely do téhož města první zkušené sestry z Francie. Byly to členky římsko-katolického Augustinského řádu (Augustine de la Miséricorde de Jésus), dobrovolnice, vyslané z Francie bohatou vévodkyní z Aiguillon. Ta měla v úmyslu postavit ve městě nemocnici, která měla mimo jiné sloužit též k obracení původních obyvatel ke katolické víře. (Jensen, 2007). Nemocnice Hôtel-Dieu 11 de Québec byla postavena v roce 1639 a byla první nemocnicí v celé Severní Americe (Civilization, 2001). Další významnou osobností kanadského ošetřovatelství byla Jeane Mance, která zavítala do Kanady rovněž z Francie a která je pokládána za zakladatelku druhé nemocnice Hôtel-Dieu v roce 1642, tentokrát ve městě Montreal (Jensen, 2007). Obě zmiňovaná města leží ve francouzské provincii Québec, která byla v době osídlování této části nazývána Nová Francie. Třetí významnou osobností v ošetřovatelství se stala o sto let později v Kanadě narozená Marie-Marguerite d' Youville. V roce 1747 se spolu s dalšími čtyřmi ženami ujala vedení Všeobecné Montrealské nemocnice (Hôpital Général de Montreal, založené v roce 1692), kterou společně přetvořily na hospic, sirotčinec a útulek pro ženy. O několik let později se tento spolek pěti žen přidal k řádu Milosrdných sester a začaly si říkat šedé jeptišky (Gray nuns). Tyto ženy jsou považovány za první sestry veřejného zdravotnictví (public health nurses), protože se přes svou působnost v nemocnici koncentrovaly na domácí návštěvy nemocných. Jejich bezplatné poskytování zdravotní péče bylo dotované jednak dobročinnými dary, ale hlavně penězi, které si tyto dámy vydělaly jinými podnikatelskými aktivitami (Hanrahan, 2008). Za pozornost stojí, že společenství šedých jeptišek funguje dodnes a to v různých částech Kanady i Spojených států amerických Nová Anglie V Nové Francii, podobně jako ve Francii, pracovaly ve všech nemocnicích řádové sestry a to i poté, co si toto území podrobili Britové v roce Byly to sestry různých řádů, z nichž nejznámější byla právě zmíněná skupina šedých jeptišek. Všechny společně však poskytovaly kvalitní a oddanou péči. Na rozdíl od těchto sester Nové Francie, Nová Anglie měla rozdílný náhled na ošetřovatelství. Původní nemocnice anglické Kanady měly daleko nižší standardy ošetřovatelství, vycházející z anglické tradice. V Anglii byly sestry pokládány za nejnižší služebníky, kterým bylo poskytováno velmi malé nebo žádné vzdělání. Platy těchto sester byly zanedbatelné, často částečně hrazené v naturáliích (Hanrahan, 2008). V samotných začátcích anglické 12 Kanady byly tedy ošetřovatelské či porodnické potřeby většinou poskytovány rodinnými příslušníky doma, za občasných konzultací lékaře. Nemocnic bylo málo, zaměstnávaly často ženy bez vzdělání, které poskytovaly nejzákladnější neodbornou péči nemajetným pacientům a které se stejně tak jako v Anglii netěšily valné reputaci (Hanrahan, 2008). Ve druhé polovině 19. století zaznamenalo kanadské ošetřovatelství vliv Florence Nightingale, která v Anglii, krom jiného, představila systém seriózního zaučování žen pro ošetřovatelství. Ten se brzy poté stal modelem pro vzdělávání sester v anglické části Kanady. První ošetřovatelský program byl založený v roce 1874 v Mack Training School for Nurses ve Svaté Kateřině (St. Catharines) v Ontariu. Sestry, které absolvovaly tento výcvikový program, začaly nosit uniformy, aby se odlišily od nezaučeného personálu. Cílem tohoto vzdělávacího programu bylo získat pro studie mladé a vzdělané dívky, které měly ke své práci přistupovat zodpovědně a oddaně. Program byl založený na modelu výuky v nemocnici. Časem vznikly podobné školy při všech velkých nemocnicích po celé Kanadě (Civilisation, 2001). Krátce po založení první ošetřovatelské školy při nemocnici ve Svaté Kateřině, vznikly další dvě podobná učiliště. Jedno v Torontské všeobecné nemocnici v roce 1881 (the Toronto General Hospital) a druhé v Montrealské všeobecné nemocnici v roce 1890 (the Montreal General Hospital). Avšak kromě jejich učitelů, byly ve zmíněných nemocnicích studentky těchto programů jediným ošetřovatelským personálem. Studentky byly často posílány mimo nemocnice k soukromým případům, ale peníze, které za tyto služby obdržely, si ponechávala nemocnice. Absolventky ošetřovatelských programů si potom většinou otvíraly svou privátní praxi a pracovaly buď v domech bohatých spoluobčanů nebo v komunitě. Aby se překlenula propast v ošetřovatelské péči o zámožné a o chudý pracující lid, vznikl v roce 1897 spolek Viktoriánských sester (the Victorian Order of Nurses, VON) (Jensen, 2007). Spolek Viktoriánských sester Zmíněný spolek byl založen ženou tehdejšího generálního guvernéra Lady Aberdeen, která byla taktéž prezidentkou a spoluzakladatelkou Národní rady žen. Tato dáma navštívila v roce 1896 Vancouver v západní části Kanady a byla ohromena těžkostmi a nemocemi, kterým musely ženy a děti čelit v těchto izolovaných částech mladé Kanady, zrovna tak jako zoufalou situací mužů, kteří hledali zlato na Klondiku. Nutno podotknout, že první evropští osídlenci přicházeli do těchto končin ve větším počtu až kolem roku 1870, což samo o sobě jistě znamenalo velký rozdíl oproti východní části Kanady, z které Lady Aberdeen přicestovala (Brown, 2007). Krátce po své návštěvě uspořádala manželka guvernéra schůzi Národní rady žen, kde od účastnic vyslechla podobné odstrašující historky. Lady Aberdeen rozpoutala tedy kampaň, jejímž výsledkem bylo založení spolku Viktoriánských sester, který zpočátku tvořilo 12 členek. O pár měsíců později putovaly již čtyři z nich na zlatonosná pole v Dawson City, kde založily nemocnici. Mezitím spolek Viktoriánských sester získával stále více a více členek, z nichž mnohé nebyly zpočátku kvalifikovanými sestrami. Byly to dobrovolnice, pouze krátce zaučené v oblasti hygieny a první pomoci. Jejich hlavním cílem bylo poskytnutí ošetřovatelské péče chudým v jejich domovech a založení malých nemocnic v odlehlejších částech Kanady, kde chyběly jakékoliv lékařské prostředky. Existují záznamy o jejich nezlomné obětavosti, vynalézavosti, odvaze a dovednostech (VON, 2004). Časem etablovala tato organizace 44 nemocnic v obecních komunitách i v izolovaných částech Kanady. Zodpovědnost za vedení těchto institucí byla postupně převzata místními členy komunity. Správa poslední nemocnice přešla do rukou místních obyvatel v roce Od té doby se spolek Viktoriánských sester soustředil výhradně na komunitní péči a jeho činnost byla vždy odezvou aktuálních zdravotnických a ošetřovatelských potřeb té které doby. Současné iniciativy této organizace zahrnují domácí paliativní péči, denní programy pro starší lidi, zdravotní služby pro rizikové skupiny dětí a mládeže, pro ženy v úzkých a další. Dnes tato národní, nezisková charitativní organizace sdružuje okolo profesionálních sester a 14 dobrovolníků, kteří společně poskytují péči více než miliónu Kanaďanů ročně, z nichž většina je starší 65ti let. Organizace slouží více než komunitám, má okolo 50 odboček a poskytuje více než 50 rozličných programů založených na potřebách konkrétní komunity. Hlavním zdrojem příjmu spolku Viktoriánských sester ve většině kanadských provincií jsou částky placené přes provinční zdravotní pojištění, příjmy obdržovány od místních vlád a od charitativní organizace United Way (Dryden, 2008). 1.3 Boj za profesionální status a lepší pracovní podmínky V roce 1908 se z ženského hnutí zrodila organizace kanadských sester, podporovaná Mezinárodní radou sester (the International Council of Nurses, ICN) a vedená Mary Agnes Snively. Snively, vrchní sestra Torontské všeobecné nemocnice v letech , byla finanční správkyní ICN od roku 1900 do A právě tato její konexe s ICN ji motivovala k založení zmíněné sesterské organizace v Kanadě, která byla předchůdcem dnešní kanadské asociace sester (CNA). (CNA nese svůj název od roku 1924). V roce 1909 již byly kanadské sestry mezi dvaceti pěti delegáty na ICN konferenci v Londýně (Civilization, 2004). Snively, v čele kanadské sesterské organizace, také aktivně lobovala za legislativu, která by udělila sestrám status profesionálů. Zavedení určitých legislativních opatření nebylo však jednoduché vzhledem k tehdejšímu postavení žen ve společnosti. Hlavním cílem této organizace bylo zajištění kvalitní ošetřovatelské péče pomocí vylepšených vzdělávacích programů pro sestry a zavedení systému licencování, které by chránilo titul sestry. V roce 1916 začala organizace sester vydávat národní profesní měsíční časopis The Canadian Nurse (Jensen, 2007). První posun k vysokoškolskému vzdělávání zdravotních sester byl zaznamenán v roce 1919, kdy na universitě ve Vancouvru the University of British Columbia (UBC), vznikl akademický ošetřovatelský program. Bohužel však zůstal po dlouhý čas jediným v celé Kanadě. Ve zprávě o celo kanadském ošetřovatelském vzdělávání z roku 1932 se uvádí, že mezi lety 1913 a 1930 byl zaznamenán sedminásobný nárůst v počtu nemocničních ošetřovatelských programů, ale že tyto programy neposkytovaly kvalitní vzdělání potřebné pro vyškolení kompetentních sester (Jensen, 2007). Ukázalo se, že 15 v té době existujících 220 výcvikových škol produkovalo vysoce disciplinovanou pracovní sílu, která byla nemocnicemi využívána především jako reklama pro získání pacientů. Peníze, které se od pacientů utržily, nebyly vypláceny studujícím sestrám, ale investovány na expandování nemocnic (Jensen, 2007). CNA a kanadská společnost Červeného kříže reagovaly na tuto neutěšenou situaci vzdělávání sester tím, že
Similar documents
View more...
Search Related
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks
SAVE OUR EARTH

We need your sign to support Project to invent "SMART AND CONTROLLABLE REFLECTIVE BALLOONS" to cover the Sun and Save Our Earth.

More details...

Sign Now!

We are very appreciated for your Prompt Action!

x